Můj čas dobrovolníka v Bystřici 2013 - 2014Během svých školních let jsem byl na několika stážích v institucích pro nemocné, seniory, tělesně nebo mentálně postižené. Po mé závěrečné zkoušce jsem se rozhodl pro jeden rok dobrovolné práce v této oblasti. V mém výzkumu, který zprostředkovávají FSJ, jsem přišel do kontaktu s německým Červeným křížem a zjistil, že je možnost těchto služeb využít i v zahraničí. V roce 2012 jsem byl na dovolené, mimo jiné, v České republice a tuto zemi, její povahu a lidi jsem měl možnost poznat. Proto bylo jednoduché rozhodnutí přijmout nabídku německého červeného kříže na území České republiky.
Čas v Bystřici bych mohl shrnout takto:
Mně zůstanou na domov velmi dobré vzpomínky, protože lidé jsou velmi přátelští a pečovatelé mi hodně pomohli. Hodně z nich mluvilo anglicky nebo německy. Postupem času jsem se také naučil česky nejdůležitější pojmy, které člověk v práci potřebuje. Pokud mám nějaký problém, napíšu Hance e-mail, nebo požádám pečovatele. Můžu se také jednoduše zeptat jednoho ze dvou milých údržbářů.
Také velmi příjemné dámy jsou v kuchyni, které se mnou mluvily raději německy než česky. Jde to velmi rychle zapadnout v „komunitě“, když se člověk snaží a je přátelský. Jídlo se vaří každý den ve velkém množství, je jednoduché, ale velmi dobré. Místnost, ve které jsem bydlel byla čistá. Musím však říci, že udržovat ji v čistotě nebyl problém, protože jsem měl mnoho dní volna, které jsem na to mohl využít.
Kontakt s ostatními mladými lidmi byl poněkud obtížnější, a to i přesto, že je v pokoji připojení k internetu, ale v Bystřici se toho nedá moc podniknout. Někteří ošetřovatelé mě vzali na výlet. Skrz kontakt na p.Šléglovou, učitelkou na gymnáziu v Klatovech, jsem měl možnost se zúčastnit školních akcí, školních výletů a vyučování. Tím jsem se dostal do kontaktu s mladými lidmi buď osobně, nebo e-mailem. Někdy jsem využíval fitness tady v domově. Ve volných dnech jsem se mohl procházet v nedalekém lese nebo běhat.
Všeobecně je práce velmi pestrá. Jakmile je teplo, chodíme s klienty ven. Jinak s nimi hraji karty, skládám puzzle nebo hrajeme fotbal. Když je špatné počasí posloucháme muziku nebo malujeme.
Práce začíná ráno budíčkem, když je to nutné, vymění se uživatelů pleny a pomůžeme jim se obléci. Pak se jde na snídani. Někteří uživatelé musejí být nakrmeni, některým se donese jídlo na místo, někteří nepotřebují žádnou pomoc. Mezi snídaní a obědem je várka vypraného prádla (je toho mnoho). Pomáháme uživatelům poskládat prádlo, nebo to dělají sami. Potom je malá pauza. Obyvatelé se koupou nebo jsou umyti. Když jsme s tím hotoví, jde se s uživateli na oběd. Potom je vyhlášen volný program a činnost pro uživatele. Jdeme se projít do malého parku nebo hrát fotbal, protože tam máme malé fotbalové hřiště. A potom následuje svačina jako malé posilnění před večeří. Někdy se nechodíme projít, nýbrž jdeme s malou skupinou do fitness. Po svačině si opět hrajeme nebo skládáme puzzle. Po večeři jdou někteří uživatelé spát, jiným pomáháme (vyměnit inkontinentní pomůcku) a pomáháme jim do postele. Někteří to zvládnou sami.
V některých dnech je také kino nebo kapela, skládající se z uživatelů a jednoho zaměstnance (kapelu vede), který také zpívá. Je zde opravdu vidět snaha uživatelům zpříjemnit život. Ať už je to prostřednictvím pečovatelů, kteří se opravdu snaží, nebo fyzioterapeutů, kteří realizují s obyvateli koupání ve vnitřním bazénu, chodí s nimi, cvičí gymnastiku nebo dokonce nabízejí masáže.
Nakonec zbývá jen říci: „Pro zaměstnance a pro uživatele je to pomoc a zpestření, když tu dobrovolník dělá něco užitečného. Doufám a přeji všem uživatelům a zaměstnancům, aby stále do Bystřice přicházeli noví dobrovolníci .“
Yannik Schulz
Während meiner Schulzeit habe ich in mehreren Praktika in Einrichtungen für kranke, ältere, körperbehinderte oder geistig behinderte Menschen den Entschluss gefasst, nach meiner Abschlussprüfung ein Jahr freiwillige Arbeit in diesem Bereich zu leisten. Bei meiner Recherche, welche Träger einen FSJ-Platz anbieten, kam ich mit dem Deutschen Roten Kreuz in Kontakt und erfuhr, dass auch Auslandsdienste angeboten wurden. Im Jahr 2012 kam ich im Urlaub unter anderem auch nach Tschechien und habe dieses Land, seine Natur und die Menschen schätzen gelernt. So war die Entscheidung, das Angebot des DRK nach Tschechien zu gehen, leicht gefallen.
Die Zeit in Bystrice könnte ich so zusammenfassen:
Ich behalte das Wohnheim in sehr guter Erinnerung, da die Menschen sehr freundlich sind und die Betreuer mir sehr viel helfen. Es gibt viele die Englisch oder Deutsch sprechen können. Mit der Zeit habe ich aber auch die wichtigsten Begriffe die man in der Arbeit braucht, auf Tschechisch gelernt. Wenn ich ein Problem habe, schreibe ich Hanna eine e- Mail oder frage einen Betreuer. Man kann auch einfach die beiden sehr netten Hausmeister ansprechen.
Auch sehr freundlich sind die Damen in der Küche, die mit mir lieber Deutsch als Tschechisch reden. Man findet schnell in die „Gemeinschaft“, wenn man sich anstrengt und freundlich ist. Das Essen dort ist einfach aber sehr gut für eine so große Kantine und für so viele Mahlzeiten jeden Tag. Die Zimmer in denen ich gewohnt habe, waren sauber. Jedoch muss ich dazusagen, dass man sie selbst sauber halten muss, was aber kein Problem ist, da man viele freie Tage hat, die man dafür nutzen kann.
Der Kontakt zu anderen Jugendlichen ist etwas schwierig, auch weil man in den Zimmern Internet hat und man in Bystrice nicht so viel unternehmen kann. Manche Betreuer nehmen mich auch mal zu einem Ausflug mit, das passiert aber eher selten. Durch den regen Kontakt zu Frau Michaela Šléglová, Lehrerin am Gymnasium in Klattovy, hatte ich aber mehrfach die Möglichkeit an Schul-veranstaltungen, Klassenfahrten und Unterrichtseinheiten teilzunehmen. Dadurch erhielt ich natürlich auch Kontakte zu Jugendlichen, sowohl persönlich, als auch per Email. An anderen Tagen nutze ich gerne den Fitnessraum hier im Heim. An den freien Tagen kann man auch im nahe gelegenen Wald laufen oder joggen.
Im Allgemeinen ist die Arbeit sehr abwechslungsreich. Sobald es warm genug ist, gehen wir mit den Clients spazieren. Ansonsten spiele ich mit Ihnen Karten, lege Puzzle oder mit manchen spiele ich auch Fußball. Wenn das Wetter schlecht ist, hören wir Musik oder malen.
Die Arbeit beginnt morgens mit dem wecken, wenn nötig auch die Windeln wechseln und normale Kleidung anziehen. Danach geht es zum Frühstück. Manche Clients müssen gefüttert werden, anderen trage ich das Essen an den Platz und wieder andere benötigen keine Hilfe. Ansonsten kommt am Vormittag, zwischen Frühstück und Mittagessen die erste Ladung neue Wäsche (das ist sehr viel). Da helfen wir den Bewohnern die Wäsche zusammenzulegen, oder machen es selbst. Danach machen wir abwechselnd eine kleine Pause. An manchen Tagen werden danach die Bewohner gebadet oder gewaschen. Wenn wir damit fertig sind, geht es auch schon mit den Patienten zum Mittagessen. Wieder eine kleine Pause und dann gehen auch wir abwechselnd zum Mittagessen. Danach ist es soweit – Freizeitprogramm und Beschäftigung der Bewohner ist angesagt. Wir gehen in unserem kleinen Park spazieren oder Fußballspielen, da wir dort auch einen kleinen Fußballplatz haben. Und dann geht es auch schon zur Brotzeit, als kleine Stärkung bis zum Abendessen.
Manchmal gehen wir nicht spazieren, sondern gehen mit einer kleineren Gruppe in den Fitnessraum. Nach der Brotzeit spielen wir wieder oder puzzeln. Und nach dem Abendessen geht es für die Patienten ins Bett, bei machen helfen wir (wechseln nochmal die Windel) und legen sie ins Bett. Manche machen aber auch alles alleine.
An manchen Tagen gibt es auch Kino oder eine Band, bestehend aus Patienten und einem (die Band leitenden) Betreuer, der auch singt. Es wird hier wirklich versucht den Bewohnern ein schönes Leben zu ermöglichen. Ob es durch die Betreuer ist, die sich wirklich mit ihnen beschäftigen oder die Physiotherapeuten, die mit den Bewohnern im hauseigenen kleinen Schwimmbecken baden gehen, Gehübungen und Gymnastik machen oder auch Massagen anbieten.
Zum Ende hin bleibt mir nur noch zu sagen: Für die Mitarbeiter und für die Bewohner ist es eine Hilfe und eine Abwechslung, wenn ein Freiwilliger sich hier nützlich macht. Ich hoffe und wünsche den Bewohnern, dass noch viele FSJler nach Bystrice kommen.
Yannik Schulz
Příspěvková organizace (IČ 49207300), Bystřice nad Úhlavou 44, 340 22 Nýrsko, okres Klatovy, Plzeňský kraj, Česká republika.
Telefonní ústředna: +420 376 571 270, případně +420 376 571 763, mobil: +420 774 707 716