Dobrovolník 2011

Jmenuji se Friedrich.

Český překlad je Bedřich. Používám toto jméno velice rád, když se představuji. 

Začátek má všechno přibližně před rokem. Dostal jsem dopis od Bundeswehru, že bych se měl přihlásit k vojenské službě. Bylo mi už jasné, že nikdy nechci sloužit v armádě. Rychle jsem se rozhodl, že chci do zahraničí. Ale kam? Tam, kam chtějí všichni? Austrálie, USA nebo Afrika? Ne! Chtěl jsem v každém případě do východní Evropy! Jedno kam! Takže jsem celý den telefonoval a na konec jsem měl malý výběr zemí. 

Každý se mě často ptá, proč jsem si vybral zrovna Českou republiku. Přesnou odpověď nemám dodnes. Často odpovídám jednoduše protiotázkou: „Proč ne?“

Německý červený kříž mi nabídl místo v domově pro postižené na Šumavě. Chtěl jsem pracovat s postiženými, přestože jsem neměl žádnou představu a nikdy jsem neviděl žádný domov uvnitř.

20 hodin jízdy. Už jsem se těšil, až budu moci vyzkoušet moji novou postel. Před usnutím mi proběhla hlavou myšlenka: „Tady budeš teď jeden rok žít.“

Každý začátek je těžký, říká se. Ano, i já jsem to musel vyzkoušet. V jednom přísloví se říká: „Každý začátek má své kouzlo“. Stávají se mi pořád překrásné věci, které mě povzbuzují, ale teprve po dvou měsících se mi stala asi nejhezčí událost, která mi celou situaci srovnala v hlavě. Navštívil jsem kamaráda v Berlíně a na nádraží jsem mezi řečí řekl: „ Teď jedu domů“. Teprve později mi došlo, že už Nýrsko považuju za svůj domov. Došlo mi, že tam žiju opravdu rád. Ne, mohu přísahat, že to bylo nejlepší rozhodnutí mého života.

Práce mě neuvěřitelně baví. Domov je samotný díky své velikosti absolutní „šílenství“. Přirovnávám to často k samostatnému městu s vlastní samosprávou. Má všechno, co má také normální město: bytové prostory, prádelnu, velkou kuchyň, místa pro odpočinek, velkou zahradu, krytý bazén, „starostu“ a také jednoho cizince (hehehe).

Občas musím napsat zprávu pro Německý červený kříž. Mám pak také napsat, co se mi nelíbí. Abych řekl pravdu, nemohu na to nic odpovědět. Jednoduše nic není!

Přirozeně mí kamarádi už nebydlí v mé blízkosti, ale stejně se všichni někam přesunuli (odstěhovali). Samozřejmě postrádám trochu svojí rodinu, stejně jako můj starý bezstarostný život v Německu. Přesto to není nic proti dobrodružnému životu v sousední zemi. 

Nýrsko, Šumava, Čechy! V Německu jsem bydlel ve velkém městě a život na vesnici mi byl cizí. Přesto jsem se naučil mít život v šumavské vesnici rád. A nejen to! Konečně je to jedna z nejhezčích lidských zkušeností, kterou jsem udělal. Všichni jsou tak neuvěřitelně milí a nápomocní. Je jedno, jaké otázky a problémy mám, všude jsem se setkal s nepředstavitelně velkou srdečností. 

Nikdy jsem si nemyslel, že můj dobrovolnický rok bude tak fantastický.
 
Friedrich Gottschewski, 20 let

Mein Name ist Friedrich.

Die tschechische Übersetzung lautet Bedřich. Ich benutze diesen Namen sehr gern, wenn ich mich vorstelle.  

Angefangen hat alles vor etwa einem Jahr. Ich bekam einen Brief von der Bundeswehr, dass ich mich für meinen Militärdienst zu melden hätte. Mir war schon immer klar, dass ich niemals in der Armee dienen möchte. Schnell wurde mir klar, dass ich ins Ausland will. Doch wohin? Dort wo alle hinwollen? Australien, USA oder Afrika? Nein! Ich wollte auf jeden Fall nach Osteuropa! Egal wohin! Also habe ich tagelang telefoniert und schließlich hatte ich eine kleine Länderauswahl. 

Man fragt mich oft, warum ich mich für Tschechien entschied. Eine genaue Antwort habe ich bis heute nicht. Oft antworte ich einfach mit einer Gegenfrage: "Warum nicht?"

Das Deutsche Rote Kreuz bot mir einen Platz in einem Behindertenheim im Böhmerwald an. Ich wollte mit Behinderten arbeiten, obgleich ich überhaupt keine Ahnung hatte und noch nie ein Heim von innen gesehen habe. 

20 Stunden Zugfahrt. Ich war heilfroh, als ich mein neues Bett ausprobieren konnte. Kurz vorm einschlafen ging mir nur ein Gedanke durch den Kopf: "Hier lebst Du jetzt ein Jahr lang."

Aller Anfang ist schwer, so sagt man. Ja, auch ich habe diese Erfahrung machen müssen. Doch in einem Gedicht heißt es: "In jedem Anfang wohnt ein Zauber inne."

Immer wieder sind mir kleine wunderbare Dinge passiert, die mich aufgemuntert haben, doch erst nach zwei Monaten habe ich wohl mein schönstes Erlebnis erlebt, was wirklich die ganze Situation auf den Kopf gestellt hat. 

Ich habe Freunde in Berlin besucht und am Bahnhof sagte ich beiläufig: "Ich fahre jetzt nach Hause." Erst später ist mir aufgefallen, dass ich Nýrsko als mein zu Hause bezeichnet habe. Mir wurde klar, dass ich dort richtig gerne lebe. Nein, ich kann von mir behaupten, dass es die beste Entscheidung meines Lebens war. 

Die Arbeit macht mir unglaublich viel Spaß. Das Heim ist allein durch seine Größe der absolute Wahnsinn. Ich bezeichne es oft als eine eigene Stadt mit eigenen Regeln. Sie hat alles, was eine auch eine normale Stadt hat: Wohnräume, eine Wäscherei, eine große Küche, Erholungsplätze, einen großen Garten, eine Schwimmhalle, einen "Bürgermeister" und auch einen Ausländer (hehehe). 

Manchmal muss ich Berichte für das Deutsche Rote Kreuz schreiben. Ich soll dann schreiben, was mir nicht gefällt. Um ganz ehrlich zu sein, kann ich darauf nichts antworten. Es gibt einfach nichts!

Natürlich wohnen meine Freunde nicht mehr in meiner Nähe, doch die meisten sind sowieso umgezogen. Natürlich vermisse ich auch ein wenig meine Familie, wie auch mein altes behütetes Leben in Deutschland.

Doch das alles ist nichts zu dem Abenteuer im Nachbarland.

Nyrsko, Böhmerwald, Tschechien! Ich habe in Deutschland in einer großen Stadt gewohnt und das Landleben war mir fremd. Doch ich habe das Leben in einem böhmischen Dorf zu lieben gelernt. Nicht nur das! Eigentlich ist es eine der schönsten menschlichen Erfahrungen, die ich gemacht habe. Alle sind so unglaublich nett und hilfsbereit. Egal welche Fragen und Probleme ich habe, überall begegnet man mir mit einer unvorstellbar großen Herzlichkeit.

Ich hätte nie gedacht, dass mein FSJ so fantastische sein würde. 

Friedrich Gottschewski, 20 Jahre